Co je kraniosakrální terapie? Vysvětlíme si to jednoduše

Může se stát, že během života zažíváme stres, náročné situace nebo okolnosti, které jsme prožili dávno, ale vnitřně se nám vrací a připomínají pořád dokola (trauma). Pro představu může jít o hádky v rodině, které jsme vnímali v dětství, o nehody, pocity opuštění, nátlak, šikanu nebo náročný porod – ať už náš vlastní, nebo ten, u kterého jsme byli v roli rodičů.

V běžném životě pak můžeme jednat stejně jako ve chvíli, kdy jsme traumatický zážitek prožívali. Většinou jde o útěk, boj nebo zamrznutí – to jsou základní automatické reakce těla. Každá z těchto situací s sebou nese i vnitřní následek, kterým je emoce. Emoce je přirozený způsob, jak tělo uvolňuje napětí, jenže v moderní společnosti se s nimi teprve učíme zacházet. V minulosti často nebylo vhodné emoce projevovat a prožít, a tím pádem si daný zážitek zpracovat a uvolnit.

Pokud se s těmito okolnostmi nezachází vědomě, mohou se "zapsat" a zapouzdřit v paměti našeho těla – ve tkáních, buňkách, orgánech či kostech. Ty pak mohou ztuhnout a v tomto napětí se zacyklit. Tato fyzická ztuhlost se následně může projevit i na našem psychickém stavu. Nervozita, podrážděnost, přecitlivělost, nedůvěra nebo strach jsou pak pocity, které mohou zabarvovat naše každodenní prožitky. Někdy se tato ztuhlost časem projeví i jako konkrétní nemoc, která je následkem původního zranění.

A jak v tomto může být kraniosakrální terapie (zkráceně kranio) nápomocná dnes, i když se tyto události mohly stát už dávno?

Kranio pracuje s jemným dotekem a plnou přítomností. Dotek byl už odedávna považován za léčivý a v kraniosakrální terapii se tento účinek opírá i o vědecké poznatky, metodiku a jasná pravidla. Dotek není jen mechanický kontakt, je to v podstatě "chemický klíč", který v těle odemyká lékárnu plnou blahodárných látek (hormony bezpečí, zklidnění a aktivace parasympatického nervového systému).

Přítomností rukou na určitých místech se jemně dotýkáme tkání, nervové soustavy, fascií a dalších míst, kde ono zapouzdření mohlo vzniknout. Do doteku se nic nevkládá ani se z těla nic neubírá. Skrze něj si tělo ošetřované osoby spíše rozpomíná na své původní zdraví, které v něm bylo vždy přítomné. Dané zapouzdření se pak rozpouští – někdy náhle, jindy postupně – a životní energie začne tělem proudit volněji. Někdy může přijít uvolnění emocí, jindy si to tělo prožije jen na fyzické úrovni.

Na rozdíl od terapií založených na povídání, které pracují s příběhem a na úrovni mysli (čímž nijak nezlehčuji jejich přínos, protože jsou pro lidskou psychiku nesmírně důležité a s kraniem se skvěle doplňují), se kranio zaměřuje přímo na tělo a prožitek. Díky pocitu bezpečí se tělo může uvolnit a narovnat to, co bylo v napětí.

Závěr: Kraniosakrální terapie nám tedy nabízí prostor k zastavení a hlubokému naslouchání tomu, co nám tělo říká. Není to o tom, že by nás někdo zvenčí "opravoval", ale o vytvoření podmínek, ve kterých se tělo dokáže vyléčit samo. Po ošetření se lidé často cítí lehčí, klidnější a více spojení se sebou samými. Je to jemná cesta k vnitřní rovnováze, která nám pomáhá nechat minulost minulostí a začít v přítomnosti dýchat o něco svobodněji.