I takto může vypadat vyladěný nervový systém

Občas a nebo i více častěji se nám může zdát, že si život snad dělá srandu!!! Spoustu událostí, zodpovědnosti a očekávání se ti sype na hlavu a ty nevíš, co dřív. Znáš ten pocit?

Jsou různé možnosti, jak se k tomu postavit. Třeba když si utečeš do něčeho, co zrovna v tu chvíli není vůbec důležité, a nebo začneš snít o něčem lepším, tam někde v dáli. Tento únikový manévr nás varuje před tím, že je toho na nás mnoho a nevíme, jak s tím naložit.

Taky se může nervový systém cítit natolik zahlcen, že najde viníka a řekne si: "Ano, tam ti a nebo tam ten za to mohou." A už má zodpovědnost z ramenou a je v tom všem obětí a vlastně bez zodpovědnosti.

Další takový oblíbený scénář je, když zamakám a poběžím jako o závod!!!! Dotáhnu a doženu jistě vše do konce, hlavně teď a co nejrychleji. Znáš to? Ano, to je taky reakce nervového systému na přetížení a tlak.

Musím přiznat že i já se v tom někdy poznávám, ale vnímám, že ani jeden z těchto scénářů nic nevyřeší, skončím často zničená a vyhořelá. Celý svůj život jsem se potkávala s úzkostí a momenty zahlcení byly ty nejlepší aktivátory téhle úzkosti. Často nastoupila panika a zmatek, v přeneseném slova smyslu podvědomý strach o přežití. Nervový systém začne blikat červeně a křičet: UTEČ, BOJUJ, HLAVNĚ NĚCO DĚLEJ. To jsou všechno automatické reakce našeho savčího mozku, který je součástí každého z nás. Do tady do těchto reakcí můžeme padat, když máme v těle uložené trauma a nebo vzpomínku na pocit ohrožení, a protože biologicky je to v nás zapsáno v naší DNA, je to často nevědomá reakce.

A CO TEĎ S TÍM?

Pro mě v životě přišlo několik důležitých milníků, kdy jsem mohla s tímto pocitem ohrožení začít pracovat. 

První takovou etapou byly koně a práce s nimi mi byla velkou školou, protože koně jsou sice velké nádherné bytosti, ale je to lovná zvěř. Tudíž jejich nervový systém je nastaven na utíkej, a to i když z křoví vyletí ptáček. Když jsem pracovala s koňmi, musela jsem já být ta, který ví, že nejsme v nebezpečí, a vyrovnávat bezpečí.

Největší zlom u mě však přišel až studiem Kraniosakrální terapie, kdy jsem mohla skutečně začít objevovat své vnitřní trhliny, praskliny a zranění a pomalu je začít vyživovat, ladit a zklidňovat.

Další taková velká proměna přišla s Pravkou – technikou nápravy ženského zdraví a masáží bříška, kdy jsem si začala pravidelně dopřávat péči o své tělo, protože věřím v to, že dotek je kouzlo a zázrak, který nám byl dán k tomu, abychom se mohli vždy navrátit k plnému potenciálu svého zdraví.

Když se tělo cítí v bezpečí a vyživené, může začít uvolňovat i stará hluboká zranění a potlačené emoce. Někdy to opravdu není zrovna k smíchu, když se v těle probudí starý vztek, smutek, zoufalství, zrada, ale s vyrovnaným nervovým systémem se tomu dá čelit a nezpanikařit.

Samozřejmě další takovou kapitolou už je strava a zdravý životní styl, ale když se člověk má rád, jde i toto samo.

Někdy jsme my a nebo naši předkové museli projít opravdu náročnými situacemi a to vše nám jako v knize zůstává zapsáno v našich buňkách a v našem těle. Teď zpětně mohu říct u sebe i u svých klientů, jak hodně je tato péče důležitá hlavně proto, že k běžným situacím všedního dne i k těm náročnějším se dá přistupovat s větším klidem a rozvahou a hlavně vnitřním pocitem, že vše je v pořádku a není se čeho bát.

Takže jaká je tvá cesta k vnitřnímu klidu a bezpečí? 

S tím vším se totíž pojí vše, když jsme v pocitu nebezpečí, nemůžeme rozvinout ani vnitřní potenciál, když jsme v pocitu neustálého napětí a nevědomých reakcí těla život zdá se být vzdálený tam někde a plný pocit prožitku se ztrácí a stále uniká. Když se vyladíme do vlastního středu je to vždy plné i s bolestí a nebo těžkostmi. 

S láskou 

Veronika Maanut